1. Založení značky Porkert: Začátky v Růženině huti (1863–1895)
Příběh legendární české značky Porkert začíná v malebném údolí Orlických hor. Právě zde, ve Skuhrově nad Bělou, převzal roku 1863 báňský inženýr Josef Porkert správu železářské hutě zvané Růženina huť. Hutní provoz byl náročný, ale Josef Porkert prokázal mimořádné schopnosti a poctivý přístup. Když těžba železné rudy v roce 1879 ustala, rozhodl se jednat – roku 1881 si celý závod pronajal a přebudoval ho na moderní slévárnu. V této slévárně začal vyrábět různé kvalitní litinové výrobky: například kamna, strojní součástky jako řemenice, ale i litinové rámy pro klavíry, které dodával firmě Petrof v Hradci Králové a dalším věhlasným výrobcům pian. Už na konci 19. století si tak Porkertovi získali jméno precizních kovovýrobců.
Do rodinného podniku se brzy zapojili i Josefovi synové Vilém a Eduard. Od roku 1882 mu pomáhali s rozvojem výroby a učili se řemeslu. Po smrti zakladatele Josefa Porkerta v roce 1895 převzali bratři vedení firmy a začali psát další kapitolu příběhu značky. Už tehdy stála Porkertova továrna na pevných základech – díky poctivé práci, kvalitě výrobků a inovativnímu duchu rodiny. Toto dobré jméno, vybudované zakladatelem, si synové odnesli do nové éry, kdy na trh uvedli výrobky, jež měly zanedlouho proslavit značku po celém světě.
2. Nezničitelný mlýnek Porkert dobývá svět (1900–1918)
Na přelomu 19. a 20. století nastal pro firmu Porkert zásadní rozmach. V roce 1901 postihl skuhrovskou továrnu první ničivý požár, ten však bratrům Vilémovi a Eduardovi nezlomil vůli – továrnu rychle obnovili a pokračovali v práci. Právě krátce po této zkoušce přišel průlomový nápad: výroba robustního litinového mlýnku na maso. Roku 1906 byla zahájena velkosériová produkce těchto kuchyňských strojků a závod Porkert se stal první a jedinou továrnou svého druhu v celém Rakousku-Uhersku O úspěch tedy nebyla nouze – kvalitní ruční mlýnky na maso si rychle získaly oblibu a záhy nebylo domácnosti v celém Rakousku-Uhersku (a později Československu), kde by chyběl mlýnek Porkert. Díky své odolnosti a funkčnosti si vysloužily pověst „nezničitelných“ mlýnků, které slouží rodinám po generace.
Již před první světovou válkou rostla produkce strmě vzhůru – v roce 1911 vyráběla firma Porkert a spol. úctyhodných 100 000 kuchyňských strojků ročně. Značná část těchto mlýnků putovala do zahraničí, takže jméno Porkert se dostalo i za oceán. Každý výrobek nesl punc poctivé kvality a promyšleného řemesla, díky čemuž mlýnky spolehlivě sloužily v domácnostech bez poruch desítky let. Tato éra tak pevně ustanovila značku Porkert jako synonymum spolehlivého kuchyňského vybavení – už tehdy byl Porkertův mlýnek fenomén, který si naše babičky nemohly vynachválit.
3. Zlatá éra mezi válkami: inovace a exportní úspěchy (1918–1938)
Po první světové válce firma Porkert znovu nabrala dech a vstoupila do své zlaté éry. Navzdory poválečným potížím a dokonce dalšímu požáru v závodě se výroba rychle rozjela na plné obrátky. Během 20. let došlo k modernizaci a rozšíření továrny – Porkertovi investovali do nových budov, vodní elektrárny a technologií, což umožnilo zvýšit kapacitu výroby. Produkce rostla tak, že roku 1928 už závod vyráběl kolem 400 000 kusů ročně, z toho 75 % mířilo na export do Evropy i zámoří. Z malé regionální slévárny se stal podnik světového významu. Hlavními odběrateli byly například obchodníci v Polsku, Anglii či v USA – značka Porkert se stala symbolem prvotřídní kvality daleko za hranicemi Československa.
Také sortiment se výrazně rozšířil. Firma nesla název „Porkert a spol. – speciální továrna strojků pro domácnost“ a kromě proslulých mlýnků na maso (a neméně oblíbených mlýnků na mák) nabízela celou řadu dalších kuchyňských pomocníků:
-
Lisovače a drtiče na ovoce (pro výrobu šťáv, moštů či vinných hroznů)
-
Drtiče ledu (pro barové použití i domácnosti)
-
Odpeckovače různých druhů (např. na třešně či švestky)
-
Specialitou byl „Porkert-Baby“ – malý mlýnek na drcení vařené stravy pro děti, nemocné a rekonvalescenty, inzerovaný tehdy jako „praktický strojek pro přípravu dětských pokrmů“.
Díky neustálým inovacím a špičkovému provedení si produkty Porkert udržely pověst nejlepších ve své kategorii. Ani světová hospodářská krize ve 30. letech podnik nezlomila – továrna dál chrlila své výrobky a udržela zaměstnanost. Koncem třicátých let stál Porkert na vrcholu sil, připraven vstoupit do nové (byť nelehké) doby. Firma se dokonce pouštěla i do vývoje elektrických kuchyňských pomocníků, čímž předznamenala další technologický pokrok, který však přeruší následující události.
4. Těžké časy: druhá světová válka a znárodnění (1939–1948)
Druhá světová válka uvrhla celý průmysl do nejistoty a Porkertovy závody nevyjímaje. Odbyt výrobků se během války snížil, avšak rodina Porkertů se i tak snažila udržet provoz a pomoci komunitě – továrna například zaměstnala řadu mladíků a studentů, čímž je uchránila před nuceným totálním nasazením v Říši. Mezi nimi byl i budoucí známý hudebník Jiří Šlitr, příbuzný Porkertových, který ve skladu továrny pracoval v letech 1943–1945. Navzdory válečným obtížím pokračoval vývoj novinek: ke konci války se ve Skuhrově rozběhla výroba elektrických spotřebičů a vznikl zde vůbec první kuchyňský robot v Evropě – předchůdce dnešních multifunkčních kuchyňských robotů. Tato konstrukce odpovídala technickým možnostem své doby a dokládá, že inovativní duch firmy neuhasl ani ve válečných časech. Vše nasvědčovalo tomu, že po válce čeká firmu obnova a další rozvoj.
Ovšem záhy po osvobození přišel zásadní zlom. V roce 1948 došlo v Československu k nástupu komunistického režimu a rodinný podnik Porkert byl znárodněn. Úspěšní majitelé museli svou továrnu opustit – například Vilém Porkert mladší byl později v inscenovaném procesu odsouzen k několika letům vězení. Závod ve Skuhrově nad Bělou byl začleněn do státního podniku Orlické strojírny a původní výrobní program byl rozdroben mezi různé továrny po republice. Z celého širokého sortimentu zůstala v místě zachována jen výroba klasických ručních mlýnků na maso. Ty se nadále vyráběly, ovšem značka Porkert nesměla být používána – slavné jméno zmizelo z výrobků na dlouhých čtyřicet let. Pod státní správou podnik často strádal; několikrát byl dokonce určen k likvidaci a poté opět obnoven dle potřeb plánovaného hospodářství. Přesto kvalita výrobků a jejich osvědčená konstrukce způsobily, že tradiční mlýnky přežily i tuto nepřízeň osudu. Mnohé české domácnosti dál používaly “porkerty” – ať už oficiálně měly na sobě jinou značku. Živá tradice tak tiše přetrvala až do konce 80. let, kdy se na obzoru objevila naděje na návrat rodinného stříbra.
5. Návrat k tradici: Porkert po roce 1989
Sametová revoluce 1989 přinesla svobodu i šanci na obnovu slavných českých firem. Mezi nimi nechyběl Porkert – po pádu komunismu byla zchátralá továrna ve Skuhrově vrácena potomkům původních majitelů. V roce 1992 získala čtvrtá generace rodiny Porkertů závod v restituci zpět. Nebylo to však zadarmo: pět potomků původních vlastníků muselo od státu odkoupit zastaralé zařízení za značnou sumu. Do vedení obnovené firmy se postavil pravnuk zakladatele Josef Porkert (pojmenovaný po svém dědovi Vilému mladším) a rozhodl se navázat na rodinnou tradici výrobou osvědčených mlýnků dál. Zpočátku se podařilo firmu pozvednout – v 90. letech a na počátku nového tisíciletí opět exportovala své výrobky do desítek zemí světa, až 80 % produkce mířilo do zahraničí. Značka Porkert znovu znamenala kvalitu, na níž sázely domácnosti i profesionálové v mnoha koutech světa.
Nová doba však přinesla i nové výzvy. V létě 1998 areál ve Skuhrově zasáhla ničivá povodeň, která továrnu vážně poškodila. Sotva se podnik vzpamatoval, objevila se na trhu levná konkurence z Asie – zahraniční výrobci začali zaplavovat trh lacinými kopiemi Porkertových mlýnků. Tyto napodobeniny nedosahovaly zdaleka takové kvality, ale byly výrazně levnější, což ztěžovalo tradiční firmě odbyt. Dokonce proběhly soudní spory s dodavateli plagiátů, avšak nekalá konkurence v kombinaci s ekonomickými tlaky (např. posilující českou korunou zdražující export) dostaly rodinnou firmu do kolen. V roce 2007 musel J. Porkert ze Skuhrova nad Bělou vyhlásit bankrot a po 126 letech nepřetržité výroby se zastavily stroje. Ještě několik let probíhaly pokusy o udržení výroby pod novým vedením, ale marně – v roce 2010 byla tradiční produkce ve Skuhrově definitivně ukončena. Zdálo se, že tím končí i celá slavná éra značky, za níž stála píle pěti generací.
6. Nová kapitola: obrození legendy Porkert v 21. století
Příběh Porkertu naštěstí nekončí smutně. Už o dva roky později došlo k malému zázraku – tradiční mlýnky Porkert se v roce 2012 vrátily na český i světový trh. Zásluhu na tom má společnost Hanhart Morkovice s.r.o., která odkoupila značku a veškeré know-how i duševní vlastnictví Porkertu. Výroba byla přesunuta do moderního závodu v Morkovicích a od roku 2013 se opět naplno rozběhla produkce osvědčených litinových mlýnků na maso. Noví majitelé si zakládají na kontinuitě – zachovali originální konstrukci mlýnků a důraz na kvalitu, díky čemuž mohou hrdě nabízet stejné výrobky, jaké používaly generace našich předků. Ba co víc, navazují na odkaz rodiny Porkertů i v dalších směrech: kolem roku 2019 byla nabídka rozšířena o další sortiment pro kuchyň, jako jsou kvalitní nože, příbory či masivní krájecí desky. Značka Porkert tak dnes už neznamená jen mlýnky – pokračuje v tradici komplexního kuchyňského vybavení, vždy však s důrazem na prvotřídní materiály a zpracování.
Dnešní mlýnky Porkert jsou stále těmi robustními litinovými pomocníky jako kdysi – jejich jednoduchý, lety prověřený mechanismus zaručuje spolehlivost a dlouhou životnost, čehož si zákazníci velmi cení. Firma dokonce poskytuje nadstandardní záruky 5 až 10 let a nabízí k mlýnkům všechny náhradní díly, což je odrazem obchodní etiky navazující na prvorepublikové hodnoty zakladatele. Věrnost tradici jde ruku v ruce s inovacemi v designu a marketingu – značka dnes působí moderně, ale její historický příběh je na první pohled patrný a dělá z ní něco výjimečného na trhu. Zákazníci, kteří pamatují mlýnky svých babiček, v tom spatřují kus nostalgie, mladší generace zase objevují kouzlo poctivého náčiní, které se neporouchá po pár použitích.
Slavná značka Porkert tedy žije dál a prosperuje v nových podmínkách. Díky vám – milovníkům kvality, kteří dáváte přednost osvědčeným výrobkům s duší – má oněch 130 let poctivé práce svůj pokračující smysl. Jak kdysi symbolicky popřál sám Josef Porkert, nechť naše výrobky slouží vaší rodině dalších sto a více let. Porkert zůstává pojmem pro poctivou kvalitu v kuchyni, který spojuje generace minulostních příběhů s budoucností kulinářských zážitků.
Zdroje: Historické materiály společnosti Porkertporkert-original.czporkert-original.cz, regionální publikace a archivynoveregiony.czfabriky.cz, zprávy z tiskuzpravy.aktualne.cznoveregiony.cz, rozhovor s L. Vymazalem (výkonný ředitel Hanhart Morkovice)freshtime.czfreshtime.cz, Wikipediecs.wikipedia.org.